Mládí Hulna Highmountaina - první část
23. 12. 2010
Mladý Taur, Huln, se vydává do světa za dobrodružstvím. Co na něho čeká a čím vším si projde? To vše a možná něco víc na vás čeká v první části tohoto příběhu.
Již dlouho mnou hýbaly myšlenky podobného rázu, nicméně teprve dnes jsem se konečně odhodlal. Coby, mladý, silný a zdravý taur odcházím od své rodiny, vstříc doposud neznámému a bezpochyby tajuplnému světu. S rancem přes rameno, sekerou u boku a loveckou puškou na zádech jsem připraven vyrazit. Naposledy objímám svou matku Bessey, jíž po tváři pomalým pohybem kane slza, po rameni poklepávám otce Azzoka a co nejrychleji odcházím, dodávajíc si odvahy a sebevědomí. "Neplač Bess," povídá Azzok. "Vychovali jsme neobyčejně milého a chytrého taura. Ve světě se zaručeně neztratí!" dodává s tichým odfrknutím, načež se oba pyšní rodičové otočili zády ku mizející siluetě svého syna a zašli zpět do své chatrče.
.........
Má první zastávka je v malé okouzlující osadě, nesoucí jméno Camp Narache, nacházející se v malebné pahorkaté krajině Red Cloud Mesa. Již po příchodu mě přívětivými gesty vítá taur představujíc se pod jménem Grull Hawkwind, syn místního náčelníka, jenž má pro mě, jakožto mladého a nezkušeného lovce, připravený první závažnější úkol, spočívající v lovu plainstriderů, jak jsem z jeho popisu pochopil, pštrosům podobných zvířat. Místním prodejcům potravin, alespoň dle jeho slov, došly zásoby masa již výše zmíněného zvířete, zatímco tkalci prahnou po jeho peří, neboť je mimořádně slušivé a tudíž ideální k výrobě rób či krojů. S lehkou nervozitou tento úkol přijímám a vyrážím lovu vstříc.
........
Na prvního plainstridera narážím ani ne padesát kroků od osady. Třesoucíma se rukama pomalu nabíjím flintu, otírám orosené čelo, zaměřuji a se zadrženým dechem tisknu spoušť. Přesná trefa, plainstrider mi padl ke kopytům dřív, než si stačil uvědomit, že je mrtvý. Pln nadšení nad tímto úspěchem se vrhám na plainstriderovu mrtvolu, škubaje potřebné peří a odřezávajíc toliko žádané maso. "Grull bude mít z mé práce určitě radost!" mihlo se mi pyšně hlavou. S nově získaným pocitem sebeuspokojení a nadšení pokračuji v lovu, dokud nenasbírám vše potřebné.
........
"To jsi stihl tak rychle?" poškrábal se Grull s údivem na bradě. "Vida, Hulne, koukám, že v tobě budeme mít bezesporu nanejvýš šikovného lovce. Za všechny taury žijící v Camp Narache ti tímto děkuji a samozřejmě, tvé činy nezůstanou neodměněny."
"To není třeba Grulle," odpovídám stydlivě. "Bylo mi ctí pomoci mým bratrům a sestrám. Odměny nežádám."
"Nesmysl!" odvětil Grull. "Tu máš, tento opasek jsem dostal od místního koželuha. Prvotřídní práce, určitě pro něj najdeš svoje využití."
Se slovy díků opasek přijímám a ihned jej nasazuji. Padne naprosto dokonale. Krátké potřesení rukou následuje odchod směrem k velitelskému stanu náčelníka Hawkwinda, majícího pro mě připravený další ze série úkolů.
.........
"Á vida, mladý Huln Highmountain. Vítej, jsem náčelník Hawkwind, velitel této osady. Můj syn mi o tobě a tvé obrovské ochotě pomoci našemu lidu s nadšením vyprávěl."
"Děkuji, Starší," odpovídám trošku zarděle. "Co mohu udělat pro vás, náčelníku?"
"Nuže, moje matka dnes brzy ráno vyrazila ke studni pro vodu - její oblíbená činnost," dodal náčelník s úsměvem. "Nicméně, jak vidno, už se schyluje k večeru a matka stále nikde. Začínám o ni mít starosti. Byl bys tak laskavý a vyrazil se po ní podívat? Studna se nachází na jihovýchodě od této osady a ty, jako lovec, bys ji se svými orientačními schopnosti neměl mít problém nalézt."
"Bude mi ctí, náčelníku." S těmito slovy doslova raketovou rychlostí vybíhám z wigwamu směrem na jihovýchod.
..........
I přes svůj sprint stíhám vnímat právě zapadající slunce a divukrásné červánky, rozprostírající se nad vrcholky kopců a špičkami jehličnanů. "To je romantika..." ozval se hlas v mé hlavě a mysl na chvíli zabloudila kamsi do minulosti ....
"Ne teď není čas na nostalgii!" okřikuji se v duchu a plně se opět soustřeďuji na své poslání.
..........
Těsně před studnou jsem se snažil svůj divoký sprint zastavit, nicméně jsem si nevšiml menší vrstvy bláta, díky němuž se mi povedlo uklouznout a spadnout. Následoval bolestný pád; jenž zněl jako bortící se hromada kamení, takový to byl rambajs.
"Jejda, nestalo se ti nic, mladý?" zeptala se postava stojící ve stínu studny.
"Ale kdepak," odvětil jsem s úsměvem, v duchu ovšem tiše klejíc. Zvedl jsem se ze země a co nejzdvořileji se otázal: "Že jsem tak smělý, jste matka náčelníka Hawkinda?"
"Ano, jsem," odpověděla postava a konečně vyšla ze stínu.
Objevila se přede mnou starší taurka menšího vzrůstu. Z hlavy jí vyrůstaly malé, nicméně roztomile vypadající růžky. Oděna byla v prosté blůzce a sukni, obě barvy té nejzelenější trávy. Z očí ji vyzařovala směsice zájmu, moudrosti, smutku a něco ne tak lehce popsatelného, nevím jak to nazvat.
"Těší mě, Starší. Huln Highmountain," představuji se s úklonou. "Váš syn, náčelník Hawkwind mě vyslal, abych vás našel, má o vás prý starost," povídám a sleduji její reakci.
"Ano, to už je on, jen samá starost," odpovídá s úsměvem doprovázeným důrazným odfrknutím. "Původně jsem šla pouze pro vodu, ale toto místo má na sobě něco .... kouzelného. Řekla jsem si tudíž, že si zde chvíli posedím a budu přemýšlet, musela jsem ale jaksi ztratit pojem o čase."
"Dobrá tedy, mohu náčelníkovi vyřídit, že jste v pořádku ?"
"Ano, můžeš, byla bych však ráda, kdybys pro mě učinil laskavost, milý Hulne."
"Pro vás cokoliv, Starší!" odpovídám nadšeně.
"Výborně" zaradovala se Hawkwindova matka. "Zde mám džbán na vodu. Byl bys tak hodný, naplnil jej a donesl náčelníkovi až do osady? Já si zde ještě chvíli posedím a budu pokračovat v rozjímání."
Rozradostněn triviálností svého úkolu naplňuji džbán až po okraj a s uctivým pozdravem odcházím směrem do tábora.
"Taurové budou šťastni, že mezi sebou mají někoho tak ochotného a vitálního jako ty, Hulne. Pamatuj, že i malé skutky jsou cestou k velikosti a pomohou ti získat úctu mnoha Starších."
S těmito slovy se ode mně odvrací a zavírá oči, plně se oddávaje meditaci.
.........
"Takže je v pořádku!" oddechl si náčelník Hawkwind. "Jsem za to rád, poslední dobou se chová vskutku zvláštně. Asi už doopravdy stárne," dodal nakonec zamyšleně. "Nicméně máš mé díky, Hulne. Tu máš nějaké měďáky, není to sice moc, ale na nějaké občerstvení to bohatě postačí." Až se najíš, přijď zpět, mám pro tebe připraveno něco dalšího."
S uctivou úklonou jsem opustil wigwam a šel navštívit místní obchodníky.
.........
U pekaře jsem si koupil čerstvě upečený mulgorský kořeněný chléb, zatímco u ovocnáře dvě krásná jablka sytě červené barvy. Se svým nákupem jsem se odebral do stínu jednoho ze vzdálenějších buků, kde jsem se usadil a spokojeně přežvykoval, přemýšlejíc, jakou úlohu si pro mě připravil náčelník tentokrát.
.........
"Tvá cesta nyní povede na jih, mladý," instruoval mě náčelník, sotva jsem vešel do wigwamu. Zde v kopcích žije věštec a vizionář Graytongue, jenž tě zasvětí do ceremonie Matky země. Vyslechni jej a dozvíš se, jak se stát skutečně uznávaným členem kmene a vůbec, celé taurské společnosti.
.........
Opouštím tedy wigwam a vyrážím směrem na jih. "Příhodné místo pro život," napadne mě, když vidím chatrč umístěnou mezi pahorky, poskytující bezesporu nádherný výhled, obzvlášť při západech slunce, "ale možná trochu z ruky". Vyšplhám až k ohništi, u nějž sedí samotný věštec. Oblečen je v prosté bílé a šedé róbě, vedle něj na zemi leží hůl z cedrového dřeva, do níž je šikovnýma rukama vyřezán otisk vlčí tlapy. Taur sedící na zemi drží v ruce šálek čaje a pokuřuje dýmku, z níž lze cítit mně neznámou směs bylin.
"Dobrý večer, Starší."
"Vítej, Hulne, mladý lovče, spáso tohoto kmene!" pozdravil věštec tajemně a zvedl ke mně hlavu. Na taura měl velice zajímavé oči; tyhle pověstné modré oči mají jen tauři předurčení k velkým věcem, kupříkladu náčelník Cairne Bloodhoof.
"Spáso?" zeptal jsem se zaskočeně. "Co přesně tím myslíte?"
"Jen to, že tě čeká zajímavá budoucnost, budoucnost plná překvapení," odvětil Graytongue. "Záleží jen a jen na tobě, jak se toho zhostíš." Učinil gesto které jasně naznačovalo, abych se posadil naproti němu.
..........
"Takže," začal, zatímco jsem usazoval svoji tělesnou schránku k ohni, "poslal tě náčelník Hawkwind abych tě zasvětil do tajů ceremonie Matky země. Tento rituál musí podstoupit každý taur žijící v naší společnosti, chce-li zaujmout důstojné místo v kmeni. Ceremoniál se skládá ze tří testů. První test nese jméno TEST SÍLY. V této zkoušce musíš prokázat svou smělost, neohroženost a především nebojácnost. Důkazem, že tyto vlastnosti máš, mi bude dvanáct opasků prasečích lidí, žijících na východ od Narachského tábora. Ovšem dávej pozor, lovče, prasečí lidé jsou nanejvýš vynalézaví a co víc, ve větším počtu mohou být i smrtonosní. Proto si dávej veliký pozor a pouštěj se do konfliktů pouze s rozvahou. Podcenění i těchto na první pohled neškodných nepřátel by mohlo znamenat smrt!"
..........
"Hodně štěstí, Hulne," popřál mi Graytongue. Tímto ti dávám požehnání divočiny které pomůže tvým loveckým schopnostem v případě nouze." Vizionář máchl rukou a nad mojí hlavou se rozzářil obrys vlčí tlapy.
Krátce jsem poděkoval a odešel vstříc svému osudu.
..........
Pomalu ale jistě si začínám uvědomovat, že v tomto úkolu už jde o víc, je zde ohroženo mé zdraví, ba dokonce i život, takže rozhodně prasečí lidi podcenit nehodlám. Čím více se blížím k oblasti jimi obývané, tím více jsem nervóznější a nervóznější. Mušketu mám pro jistotu připravenou v pohotovosti, abych mohl kdykoliv pálit.
..........
První nepřítel, s nímž jsem měl tu čest, na mě narazil při průchodu jeskyní. Zpočátku jsme na sebe navzájem zírali, ovšem mé lovecké smysly přešly šok tak rychle, že než se bojovník prasečích lidí stačil vzpamatovat, ležel s dírou v hrudi na zemi, mrtev. S pocitem úlevy prohledávám jeho ostatky a nalézám to co hledám, jeho opasek. Ukládám jej do batohu a obezřetně pokračuji dál. Další dva bojovníci na mě narazili při průchodu průsmykem. Jednoho z nich jsem stihl střelit otrávenou střelou, druhý z nich však odstrčil moji pušku stranou a dýkou mě bodl do stehna. Zavrčel jsem a snažil se ignorovat bolest, vítězoslavně kvičícího bojovníka jsem zároveň smetl k zemi takovou silou, že jsem jej omráčil. Další dva pásky ukládám do hlubin svého batohu a prohlížím své zraněni. Není nijak zvlášť zlé, pro jistotu jej ale obvazuji obvazem získaným od jednoho z válečníků v osadě. Po krátkém odpočinku a nabrání sil se zvedám a pokračuji dál, připraven čelit útokům dalších potenciálních nepřátel.
..........
Na obzoru se náhle objevila chatrč, ne nepodobna taurskému wigwamu. "To musí být velitelské obydlí nějakého vůdce," napadlo mne. A aby ne. Uvnitř seděl u kotle vařícího se čehosi prasečí muž. Tento byl však o poznání statnější a větší než ostatní prasečí bojovníci, které jsem doposud viděl. Byl to náčelník Sharptusk Thornmantle, na jehož hlavu byla v Narachském táboře vypsaná odměna několika stříbrných. Jeho eliminace by ovšem mohla znamenat i znatelné oslabení prasečích lidí, které by v konečném důsledku vedlo i k míru pro místní taurské obyvatelstvo. Pln vzrušení nabíjím pušku, zaměřuji a pálím. VEDLE! Sharptusk s nechutným kvičením tasí meč a vyráží mi neuvěřitelnou rychlostí vstříc. Já na oplátku vytahuji zpoza opasku sekyru a s hrozivým řevem se pouštím do boje. "Je to vskutku zdatný válečník," mihlo se mi hlavou, když jsem sledoval, jak Sharptusk mistrně uhýbá mým mnohdy smrtelným úderům. Sám Sharptusk mě však několikrát zaskočil a málem se mu podařilo mě i zasáhnout. Moje velikost a především výdrž mi však v tomto souboji hrála do karet, takže se mi nakonec povedlo náčelníka prasečích lidí přemoci a přesně cílenou ranou mu utnout hlavou. Nyní s čerstvě nabytým pocitem obrovského sebevědomí mi nedělá problém dokončit můj úkol, kvůli kterému jsem na toto obávané místo přišel.
..........
Zbrocený potem a krví se vracím do osady. Místní na mě pohlížejí s hrůzou a zároveň údivem v očích.
..........
"Tak jsi to tedy zvládl?" zeptal se náčelník Hawkwind s úsměvem.
"Ano," odvětil jsem se šibalským úšklebkem. "A dokonce i něco víc," dodal jsem, načež jsem na stůl hodil hlavu Sharptuska Thornmantlea.
Náčelník Hawkwind zpočátku jen zíral, pusu komicky sešpulenou do tvaru písemene O, postupně se však začal usmívat, až se nakonec rozesmál na celé kolo.
"Blahopřeji ti, Hulne!" zaburácel náčelník, "svůj první velký úkol jsi zvládl nejlépe ze všech nováčků."
"Takovou pochvalu si ani nezasloužím, Starší," zastyděl jsem se.
"Nesmysl!" mávl Hawkwind přezíravě rukou. "Jak říkám, pro tuto vesnici jsi učinil mnohé, máš můj neskonalý vděk a budu na tebe vzpomínat jako na jednoho z nejšikovnějších lovců široko daleko. Zde v Narachském táboře budeš samozřejmě vždy vítaným hostem. Nyní se můžeš vypravit odpočívat do Bloodhoof Village. Místní náčelník již má pro tebe v krčmě připravený nocleh."
Hawkwind mi posléze věnoval úklonu, kterou jsem opětoval a po krátkém objetí jsem vyrazil na sever, směrem do tábora syna Cairna Bloodhoofa, Baina, nesoucí název Bloodhoof village.
Komentáře
Přehled komentářů
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
Super!
(Kerby, 17. 7. 2015 16:53)Nevím zda-li tyto příběhy píše přímo autor webu ale za mě 1. Prosím o pokračování :)
XEvil can solve 99% types of captcha
(MashaGroto, 13. 12. 2017 14:10)