Mládí Hulna Highmountaina - čtvrtá část

Kategorie: Příběhy Vydáno: 25.11.2010 13:43 Autor: Broxigaarr Přečteno: 428x

Připomenutí minulé kapitoly: Huln úspěšně zvládnul ochočování zvěře a od svého mistra se dozvěděl, že je předurčen k velkým věcem. V tomto díle je Huln nucen najít a ochočit zvíře, které jej bude provázet jeho dalšími dobrodružstvími a stane se tak zároveň i jeho nejlepším přítelem a zbraní při lovu v divočině...

IV.

Po obědě jsem ještě chvíli přemýšlel a krátce si zdřímnul. Hned jak jsem se probudil, rozhodl jsem se opět vydat do divočiny hledat nového zvířecího mazlíčka. Dlouhou dobu jsem strávil plížením, schováváním se za stromy a pozorováním, ale žádná z vyhlédnutých šelem, vlků, ba ani ptáků se mi nezdála nikterak pozoruhodná. S nemalým zklamáním jsem se už chystal své úsilí vzdát, když z ničeho nic upoutala moji pozornost hořčicově žlutá tygřice. Barva její srsti takřka dokonale splývala s trávou vyprahlou horkem a tvořila tak dokonalou kamufláž, což jí zajišťovalo možnost nepozorovaně se přiblížit k její oběti a následně rychle a nelítostně zaútočit. K tomu jí sloužily jednak dlouhé špičáky nebezpečně čnící z uslintané tlamy a jednak ostré drápy, které by byly bez nejmenších pochyb schopné během milisekundy roztrhat i dospělého trpaslíka. Když nad tím tak vlastně přemýšlím, můj otec mi kdysi vyprávěl o tom, jak kdysi sám zvíře podobného druhu ochočil a využíval v dobách Velkého Lovu, kdy vynikalo právě svou smrtící rychlostí a přesností. Další Azzokova historka zase vyprávěla o šelmě jeho mistra, která během loveckého výcviku zabránila útoku rozzuřeného medvěda. Oba taurové již odříkávali poslední modlitby Matce Zemi, když se mistrův mazlíček náhle vrhnul vpřed, medvěda silným nárazem povalil a pustil se do něj drápy. To, co z medvěda zbylo, by se jen opravdu stěží dalo použít coby koberec nebo přehoz, jimiž taurové s oblibou zdobí svá obydlí.

"Doufám, že nedopadnu stejně!" napadlo mne s hrůzou. Tiše jsem vylezl ze svého úkrytu a tygřici následoval.

Po chvíli nepozorovaného sledování se zvíře zastavilo ve stínu rozložitého buku, pod nímž se evidentně rozhodlo odpočinout si, koneckonců vedro panující v kraji bylo k nevydržení. Po čtyřech jsem se ke stromu připlazil tak, abych se tygřici dostal do zad, poté jsem vstal, napřáhl před sebe dlaně a soustředěně jsem pronesl již známou frázi :

"Alo Nokee Washte ishte shne po ishte anohe wa alo porah ki ni alo ich Rah eche towa ishamuhale nahe owa pawene ich tihikea ich neahok po wa owa pikialo tawaporah ish uku nahe kichalo ich owakeri owa alo."

Účinek byl okamžitý. Tygřice ani nezavrčela a už se mi otírala hlavou o kotníky a snažila se mi olíznout prsty na ruce. Šťastně jsem ji pošimral na hlavě a známou cestou jsme se vydali do Bloodhoof Village, pochlubit se svým mazlíčkem mistru Yawu Sharpmaneovi.
.........

"Vidím, že jsi ochočil jednoho z nejpoužívanějších mazlíčků lovců hordy," prohlásil Yaw a se zájmem mého nového společníka pozoroval. "Oddaného a přátelského," dodal ještě s úsměvem. "Měl bys ovšem vědět několik základních faktů. Každé ochočené zvíře nemusí být svému pánu vždy přátelsky nakloněno, proto si lovec musí často důvěru nového předem získat, než se z nich stane perfektně fungující dvojice. Toho se dá docílit mnohými prostředky, ale nejlépe tím, když dané zvíře nakrmíš něčím, co má rádo. Tato šelma, Hulne, si libuje v rybách a vlčím masu, ať už syrovém či tepelně upraveném. Bude-li se ti zdát, že je tvůj mazlíček neposlušný či dokonce vzdorovitý, nakrm jej něčím takovým a uvidíš, že si tak lehko získáš jeho pozornost a vděk."

Oba jsme se opět zahleděli na tygřici, která si s  Yawovým vlkem očividně padla do oka; obě zvířata se nyní nesměle, nicméně se zájmem, očichávala.

"Máš pro ni už nějaké jméno?" prořízl Yaw ticho svou otázkou.

"Zatím nikoliv," odpověděl jsem zaskočeně.

"Tak určitě nějaké hezké vymysli!" prohlásil Yaw naléhavě. "I to ti může pomoci k sbližování se s čerstvě ochočeným mazlíčkem."

"Dobrá, děkuji vám za radu, Starší," uklonil jsem se a pobídl svoji společnici k běhu. Ještě před setměním jsem měl v plánu jít si zarybařit k Stonebullskému jezeru.
.........

Než jsme se vydali chytat ryby, zastavil jsem se ještě v krčmě, kde jsem si od Kautha vypůjčil rybářšký prut a k němu přibalil trochu sušeného vlčího masa a kuchařku pro začátečníky, kterou mi předchozího dne věnoval Pyall Sunstrider. Maso jsem hodil svému mazlíčkovi, aby se nějak zaměstnal a pomalu jsme se vydali k mému oblíbenému místu u Stonebullského jezera, u nějž jsem často rád odpočíval.

Když jsme došli k našemu cíli, rozdělal jsem oheň, připravil kbelík s návnadami a kbelík prázdný, do nějž jsem hodlal házet ulovené ryby a dal jsem se do toho. Čas ubíhal, slunce pomalu zapadalo za obzor a prázdný kbelík se pomalu ale jistě plnil úlovky, které má tygřice mlsně očichávala. Když byly všechny návnady spotřebovány, natáhl jsem se na zem k ohni, vytáhl z vaku kuchařku a začal ji studovat. Byly v ní zaznamenány opravdu zajímavé recepty, nejvíce mě však zaujal jeden nesoucí název "Brilliant smallfish," který, soudě dle potřebných ingrediencí, vypadal velice jednoduše a chutně zároveň. Připravil jsem si všechny suroviny a pečlivě dodržujíc všechny instrukce jsem se dal do vaření. Výsledek nevypadal stejně, jako na obrázku v knize, ale určitě to mohlo dopadnout i hůř.

Vůně pečené ryby rozdráždila mého mazlíčka k nepříčetnosti. Abych dokázal že nejsem sobec, o svoji porci jsem se rozdělil. Sotvaže však svůj příděl zhltla, okamžitě na mě upřela pohled, který jasně říkal : "JEŠTĚ!"

Dal jsem se do smíchu a hodil jí i svůj kousek. Zatímco tygřice spokojeně žvýkala, napadlo mě, že ten její roztomile lačný pohled mi něco připomíná. Respektive někoho. A v ten moment mě napadlo něco senzačního. Opět jsem pohlédl na tygřici a tiše zašeptal:

"Berune..."

Zvíře mi okamžitě nadšeně skočilo na hrudník a olízlo obličej. Poté na mě upřelo oči, které byly tak podobné očím mé nejmilovanější sestry , mé malé Berry...
.........

Když se setmělo, uhasil jsem oheň, všechny potřeby sbalil a pomalu jsme se s Berry vydali zpět do krčmy. Cestou jsem jí házel klacek a ona mi jej stále jako pes nosila zpátky. Tímto způsobem nám cesta utekl a tak rychle, že jsme ani nezaregistrovali, že už stojíme před krčmou.

Všechno půjčené nářadí jsem Kauthovi vrátil a poprosil ho o večeři pro sebe a Berry. Poté jsem se vydal nahoru do svého pokoje, kde jsem se natáhl do houpací sítě a přemýšlel o všem, co se dnes událo. Mezitím se dostavil Kauth, který na podnosu přinesl pečené krabí maso, džbánek studeného mléka a tradiční dýmku s bylinnou směsí. Popřál mi dobrou chuť a odešel do přízemí, kde se staral o další návštěvníky krčmy. Svoji večeři jsem zhltnul a zbytky hodil Berry, která jim v šak nevěnovala žádnou pozornost, neboť už toho za dnešek spořádala víc než dost. Raději mi vyskočila na břicho, kde se spokojeně uvelebila a pomalu začínala usínat. Já ji podrbal za ušima, vsunul si do úst dýmku, bafal a cítil  se šťastný. Tak šťastný, jak jsem se od duševního zhroucení své sestřičky necítil.

.......................................................................................................

KONEC ČTVRTÉ KAPITOLY.